Ranč trochu jinak PDF Tisk Email

Podle arabského rčení je nejkrásnější pohled na svět z koňského hřbetu. To zde může potvrdit nejen mnoho rančeráků, kteří pomáhají panu Nevřivovi se o koně starat a zvelebovat ranč, ale i spousta dětí, které sem jezdí na letní, ale i jarní prázdniny a učí se zde nejenom na koni jezdit a starat se o ně, ale také jim porozumět. To, že v koňském sedle zažíváme ty nejkrásnější z krásných pocitů by potvrdila i spousta dalších lidí, kteří si sem přijíždějí zajezdit, ať jsou to začátečníci a sednou na koně poprvé nebo pokročilí. Každý z nich se dostane v sedle ven do okolních lesů, na louky a do údolí, jen náročnost a rychlost vyjížďky je volena podle schopnosti jezdců.

Přicházejí jednotlivci, přicházejí skupiny lidí. Někteří z nich jedou ven na hodinu či dvě, jiní si přejí strávit v sedle několik dní a projet při tom kus nádherného kraje, hledět večer do ohýnku, nechat na sebe dopadat stříbrný svit luny a prožívat tu pohodu, nebo při zvuku kytary vzpomínat na zapomenutá slova písní, která kdysi zpívali … Některá slova zapomínáme, ale copak jde vymazat pocity z takové vyjížďky po horách a loukách, kolem nedalekého hradu Buchlova, kolem letitých zdí kaple svaté Barbory či polorozpadlého a v současné době opět zvelebovaného hradu Cimburku?

Kdo z Vás zná sekvojovec obrovský na Chabaních, jehož kmen má průměr pět metrů a kdo může říci, že projel starobylým, nově upraveným Velehradem na koni … kdo ze sedla mohl pozorovat stádo laní či byl svědkem spolu s koňmi východu či západu slunce a přitom mu v uších znělo koňské ržání a jeho smysly jitřil pach jejich potu … Kdo z Vás ….

Dál už přenechám Vám ty vzpomínky nebo snění, ty zážitky či pocity, které máme každý ve svém srdci. A pokud máte chuť je obohatit, můžete přijít mezi nás.